Vyzkoušeli jsme headset, který nehraje do ucha, ale do kosti

Jsou sluchátka přes uši, na uši, do uší... a vedle uší. Takzvaná „bone conduction“ sluchátka nevyužívají k přenosu zvuku zevní s střední ucho, ale lícní kosti v jeho okolí. Nejčastěji se vyrábějí v provedení pro sportovce, pro které mají zejména bezpečnostní přínos - sluch není ničím utlumen, a tak lépe vnímá dění okolo. Budiče tvořící zvuk jsou navíc plně uzavřené, proto jim zpravidla nevadí pot při běhu, ani voda při dešti.

Největším průkopníkem tohoto druhu sluchátek je společnost AfterShokz. Vyzkoušeli jme novinku OpenComm, která není, jak název napovídá, určena sportovcům, ale těm, kteří potřebují komunikovat s volnýma rukama.

Posloucháme kostí

Při nasazení klasických sluchátek je podstatné, aby se zvuk reprodukovaný elektroakustickými měniči v podobě mechanického vlnění vzduchu dostal do zvukovodů, jejich prostřednictvím k bubínku, odkud se pomocí kladívka, kovadlinky a třmínku ve středním uchu přenesl do hlemýždě ve vnitřním uchu, kde se toto mechanické chvění pomocí Cortiho orgánu proměňuje v elektrický signál, které se pomocí sluchového nervu odesílá do mozku.

U sluchátek typu „bone conduction“ (tj. vedení skrze kosti) je to jinak.

Elektromechanické budiče sluchátek leží před ušima na lebce, čímž se jimi produkované chvění přenáší do lícních kostí. Těmi pak zvuk prostupuje až do vnitřního ucha ke hlemýždi. Do procesu zpracování zvuku se tak dostane až vnitřní ucho.

Detail pravého budiče

Díky tomu zvuk sluchátek slyšíte, aniž by vám cokoli blokovalo uši, takže slyšíte vše okolo jako bez sluchátek, ale zároveň slyšíte i reprodukovaný zvuk. V případě headsetu OpenComm nejčastěji telefonní hovor.

OpenComm na hlavě

Headset je v provedení s týlním hlavovým mostem, za ušima máte rozšířené prostory s elektronikou, akumulátorem a ovládacími prvky (hlasitost + a -, tlačítko + funguje i jako zapínací, vypínací a párovací), kolem uší vedou „mostečky“ a před ušima jsou ony budiče tvořící zvukové chvění. Z levého budiče pak ústí výklopné neodnímatelné tykadlo s mikrofonem, který je tak umístěn poblíž úst - tedy v téměř ideálním místě pro zachycení hlasu.

Posez na hlavně je pohodlný, nebyl mi nepříjemný ani po několika hodinách. Kolize s nožičkami brýlí nepřinášela žádné problémy. V letních vedrech se není třeba obávat pocení uší.

K chytrému telefonu nebo počítači je připojíte pomocí Bluetooth 5.0, zvuk přenáší pouze základním kodekem SBC. Při reprodukci hudby sluchátka na jedno nabití vydržela 7 hodin a 35 minut, při hlasové komunikaci by to měl být podle výrobce dvojnásobek (ale to jsme přesněji nezměřili).

Sluchátka mají pouze jeden konektor, dvoupólový povrchový magnetický pro nabíjení, bez speciálního kabelu z příslušenství se tak neobejdete. Milým prvkem je párování pomocí NFC.

Jak hrají

Ještě si pamatuji, jak jsem v roce 2013 na veletrhu CES u stánku neznámé firmičky AfterShokz nasadil na hlavu jejich první produkt, „open ear“ sluchátka Bluez a opatrně se rozhlížel po okolí, zda někde není skrytá kamera. Zvuk byl tak příšerný, že jsem produkt považoval za vtip. Nebyl.

Dobrou zprávou je, že o osm let později jsou na tom „bone conduction“ sluchátka podstatně lépe. Stále nehrají tak, že bych na nich chtěl hudbu dobrovolně poslouchat, ale uznávám, že pro poslech svižných skladeb pro udržení tempa při běhu nebo jiných sportovních aktivitách je to - vzhledem ke komfortu volných uší - zajímavá alternativa.

Na pojem věrné reprodukce musíte zapomenout, skladby znějí jinak, než je známe - zvuk působí zjednodušený, jemné odstíny a nuance tónů jsou trochu ignorovány a tedy vyhlazovány. Zvuk se odehrává zejména ve středech a vyšších středech, reprodukce je příjemně rychlá s velmi slušnou mikrodynamikou, i když dynamika je spíše vlažná. Basy jsou spíše nenápadné (a při vyšší hlasitosti doplněné vnímáním fyzických vibrací budičů). Výšky, která jako jediné částečně vnímáte klasickou cestou zvukovody, jsou příjemně výrazné, i když nejdou frekvenčně nijak zásadně vysoko.

Zajímavost Jako objevitel principu poslechu pomocí přenosu zvuku kostí do vnitřního ucha se uvádí skladatel Ludwig van Beethoven. Ten v pokročilém věku přišel o většinu sluchu a klavír tak poslouchal pomocí tyčky, kterou zkousl v ústech a jejíž druhý konec opřel o okraj klavíru.

To, že většina zvuku do ucha míří opravdu skrze kost, jsme vyzkoušeli s pomocí kvalitních pěnových špuntů do uší. Po jejich vložení je zvuk tonálně hlubší (přijdete o část výšek), takže třeba vokál by bylo možné označit jako mírně huhlavý, nicméně srozumitelnost jinak nepoklesne a hlasitost se naopak přinejmenším subjektivně zvýší.

Ale OpenComm si na běh vezme málokdo, je to headset, tedy nástroj pro hlasovou komunikaci. A to zvládá perfektně. Vokál je výborně srozumitelný a sám o sobě i docela přirozeně znějící. I v běžném ruchu je zvuk procházející kostí dobře slyšet, i okolní hovor ruší méně než v případě klasických sluchátek „na ucho“. Pochvalně lze naštěstí hovořit i o mikrofonu, takže výborně slyší i druhá strana konverzace.

Závěr

Pokud při práci hodně hlasově komunikujete, případně posloucháte mluvené slovo - například přepisujete rozhovory, a nechcete mít uši ucpané in-ear sluchátky, pak jsou AfterShokz OpenComm výbornou volbou. Méně nároční posluchači je akceptují i pro kulisní poslech.

Pokud si ale při práci do uší rádi pouštíte hudbu a máte trochu vyšší nároky na kvalitu reprodukce, vydali bychom se jinou cestou.

Headset je v prodeji za 4 299 Kč, za jeho zapůjčení na recenzi děkujeme společnosti Diskus.